VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH

kde najdete přehled informací o našem Sdružení občanů pro pomoc zdravotně postiženým BUCEPHALOS - hipoterapie a Jezdeckém klubu BUCEPHALOS, které patří k veřejně prospěšným nestátním neziskovým organizacím. Našim cílem je uvést do praxe myšlenky humanismu formou tolerance zdravotně postižených spoluobčanů a jejich integrace mezi běžnou populaci pomocí alternativních metod komplexní rehabilitační péče jakou je animoterapie a hiporehabilitace zvlášť. Nabízíme všem zájemcům s ohledem na jejich zdraví a seberealizaci v daném sociálním prostředí celou škálu jezdeckých disciplín od pasivního po sportovně rekreační jěždění s možností účasti na soutěžích a to i mezinárodních. Podmínkou přijetí je doporučení odborného lékaře, opravdový zájem a snaha zlepšovat se. Vycházíme-li z praktického předpokladu, že "všichni jsou nějak postižení, jen někteří o tom zatím nevědí", protože "optimismus je jenom nedostatek informací", pak by měl logicky každý člověk bez ohledu na věk či zdravotní stav dostat šanci dosáhnout, popřípadě překonat své vlastní hranice, neboť u lidí s handicapem se mluví více o omezních, než o zbylých schopnostech, které při vhodném vedení, nenásilnou formou, mohou dál rozvíjet až ke špičkovým výkonům, a proto"carpe diem !!!". Zda je námi zvolená cesta správná, je patrné z výsledků naší práce s již 10ti letou tradicí a to jak v hipoterapii, tak ve sportovních soutěžích.

Základní informace:

Sdružení občanů pro pomoc zdravotně postiženým BUCEPHALOS-hiporehabilitace a Jezdecký klub Bucephalos-sportovně-rekreační ježdění S.O.bylo založeno dne 27.3.1995 a J.K. dne 5.6.2000 nese název podle koně Alexandra Velikého, Makedonského působí pro území celé Prahy a Středočeský kraj je členem Hiporehabilitační společnosti ČR.

Klientelu tvoří děti i dospělí bez ohledu na věk či zdravotní postižení (dětská mozková obrna, vadné držení těla, smyslové poruchy, kombinované vady, poúrazové stavy, ortopedická i neurologická onemocnění, atd……..) počet členů – nadšených dobrovolníků je cca 20 počet koní různého typu, vhodných pro různá onemocnění a věk klientů je 7.

Provádíme hiporehabilitaci, v níž se vzájemně prolínají tři okruhy:

a) hipoterapie vlastní – pasivní ježdění = pacient se nepodílí na vedení koně

b) pedagogicko - psychologické ježdění – aktivní pacient se stává klientem který postupně spolupracuje:
1. voltiž = kůň je veden ze země cvičitelem
2. výuka jezdectví již jako u zdravých jezdců

c) sportovně – rekreační ježdění - umožňuje nejzdatnějším klientům uspět ve srovnání se stejně zdravotně postiženými na soutěžích, a to i mezinárodních

Jezdíme pravidelně 5 až 7 dní v týdnu na základě rozvrhu nebo individuální dohody

Sídlo - JK Bucephalos, Nučice 5/93, pošta Kostelec nad Černými lesy, PSČ: 281 63

Finanční zdroje: členské příspěvky, doplatky pacientů klientů za jízdné, státní dotace a sponzorské dary.

Naše filozofie:

Jezdectví samo o sobě nemá zdaleka tak širokou základnu jako např. fotbal nebo jiný oblíbený sport. Důvody, proč tomu tak je, jsou různé počínaje finanční náročností v otázce pořizovacích a poté i režijních nákladů až po nároky na vyzrálou osobnost jedince.

Přestože jde bezesporu o jeden z tzv. adrenalinových sportů s velmi vysokým rizikem úrazů, neboť zvláště začínající jezdec bývá na zemi častěji než by si sám přál, nesplňuje jezdectví představy o úspěchu na první pohled. V dnešní době stále častěji zvláště mladí lidé sahají k aktivitám, které nejen berou dech přihlížejícím divákům, ale nezřídka vysloveně hazardují se svým zdravím To vše se děje v zájmu překonávání dosavadních rekordů a být za každou cenu originální.

V jezdectví s jeho dlouholetou téměř neměnnou tradicí, lze obvykle vyniknout i při velmi dobrém zázemí pouze ojediněle, a přesto si získává nové a nové nadšence. Co je tedy na jezdectví tak jedinečného, aby to nemohl splnit některý jiný druh sportu? Proč se říká, že kdo koním jednou propadne, je doživotně polapen?

Kůň totiž neznamená pouze tělocvičné nářadí pro zájemce s potřebou pohybu a kontaktu s živou přírodou, ale stává se v pravém slova smyslu celoživotní filosofií, které se vše podřizuje. Zde již nejde o pouhé rostoucí zdokonalování v jízdě samotné, o tzv. rutinu, ale o práci s živým tvorem se vším všudy, kterou získává člověk úspěch především tím, že se naučí sám dávat (péči, lásku, zodpovědnost, toleranci, umění naslouchat druhým…), a to i za cenu, že jezdec sám musí často sáhnout až na dno svých schopností a dovedností.

Skalní vyznavači canisterapie musí připustit, že pes sice zůstává i nadále nejlepším a pro většinu lidí i nejdostupnějším přítelem člověka, ale nedá se s ním tak dobře skloubit potřeby zlepšit tělesnou kondici v podstatě pro každého zájemce včetně zdravotně postižených (jízda na koni lze přirovnat ke cvičení v odlehčení s podobným efektem jako plavání) a současně animoterapii = kůň léčí i vychovává, boří staré a staví nové priority hodnot vedoucích k životní spokojenosti.

Důležité je však zdůraznit, že nestačí pouze nadšený obdiv k těmto ušlechtilým zvířatům, jakými koně jsou, ale kdo chce jezdit na koni, starat se o něj, případně ho také vlastnit, měl by koním především dobře rozumět. Psa v podstatě zvládne každý člověk i při různých výchovných chybách, ale u koně se při jeho mohutnosti a síle každá nedůslednost neblaze projeví v jeho dobré zvladatelnosti. Základním předpokladem je tedy zdravý dobře ovladatelný kůň v přiměřené kondici k požadovaným výkonům stejně jako připravený jezdec, který zná možnosti své i koně.

Chce-li jezdec nastoupit sportovní kariéru s četnými závody, musí přičíst k nezbytné základní péči o koně i dostatečně promyšlenou strategii svého života. Tzv. „koňák“ musí vše zvládnout psychicky, fyzicky i finančně tak, aby mu kůň přinášel pouze radost z přirozeného pohybu, neboť nákupem vlastního koně teprve všechno začíná. Mnoho jezdců požaduje od svých koní nereálné výkony, protože často vynechávají tu nejpotřebnější položku, kterou je placený trenér. Přitom bez řádné pozvolné přípravy koně i jezdce dochází k trápení koně i jeho majitele a totéž platí i pro koně s velmi dobrými původy, neboť z nich plynoucí možné sportovní předpoklady ještě nejsou zárukou automatického úspěchu.

Jezdectví je tedy sport tzv. „běh na dlouhou trať“, který by si měl dovolit pouze člověk již plně zralý, vědomý si všech okolností kolem tohoto sportu. Ostatní zájemci by pak měli volit spíš členství v jezdeckých klubech a oddílech tělovýchovných jednot, kde lze pod vedením zkušených trenéů představy o svém životě realizovat, po případě v průběhu let měnit a zvolit časem třeba i jiný sport s nižšími nároky na jeho realizaci a s rychlejším vnějším efektem.

Našim cílem je tedy umožnit nejen všem zájemcům přístup ke koním, ale také je i vést a vychovávat od milovníků koní přes jezdce až po tzv. koňáky, kteří jezdí již se znalostí všeho co jezdectví obnáší. Než přihlásíme své svěřence k licencím ZZVJ (zkouškám základního výcviku jezdectví), musí mít zažité zkušenosti mezi než patří kromě povinné teorie i tyto zajímavosti:

NENÍ KONĚ BEZ KOPYT

PŘEKONANÉ MÝTY

MILOVNÍK KONÍ - JEZDEC - KOŇÁK

PŘIROZENÉ JEZDECTVÍ